Peter Jackson

Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power) nebyly v první sérii nikdy „špatné“, doplácely ale na přehršel dějových linií a pomýlenou snahu tvůrců vzbudit zvědavost publika zbytečnými záhadami. Stále se naštěstí jednalo o úchvatnou filmařskou práci, jaká mimo plátna nemá obdoby a během níž zjevně stovky lidí odvedlo maximální výkon. Pochvalu si zasloužil design světa, důraz na praktické efekty a ano, i celkem funkční práce s předlohou. Při sledování jsme tedy dostávali spoustu úžasných střípků nádherných scén a dobrých nápadů, které ale tak úplně nezapadly do sebe. Druhá série, svému apokalyptickému závěru navzdory, v tomhle ohledu přichází (prozatím) s happy endem. Je výjimečnou ukázkou toho, jak se může seriál vyšvihnout na zcela novou úroveň kvality. (V textu předpokládáme, že jste druhou řadu viděli celou, očekávejte tedy spoilery)

S Pánem prstenů nám to filmoví tvůrci zamotali podobě jako u Star Wars. Jako první vznikla prostřední část, úplně poslední byla první, přibyl seriál i animovaný film... takže v tom může být zmatek. Nyní má premiéru druhá řada seriálu Prsteny moci a v prosinci vtrhnou do kin animovaní Rohirové, tak si v tom pojďme udělat pořádek.

Filmový svět stále vstřebává zprávy ze stáje Warner Bros., kde se oficiálně připravují nové filmy z Tolkienovy Středozemě, a to pod dohledem Petera Jacksona a scenáristek původní trilogie. Jako první přijde na řadu snímek The Hunt for Gollum od režiséra Andyho Serkise, jenž si současně zopakuje oblíbenou hereckou úlohu nešťastného hobita sužovaného mocí Sauronova prstenu. Hlavní tvůrci už projekt rozebírali v rozhovoru pro Deadline, kde zmínili přetrvávající důraz na Tolkienem vytyčené motivy. Zatím není jasné, jakým příběhovým směrem se hodlají vydat – dost možná budou v mnohem epičtějším měřítku renovovat kultovní fanouškovský kraťas Lov na Gluma z roku 2009, který po oznámení Serkisova filmu kvůli právním rozkolům nakrátko zmizel z YouTube.

Andy Serkis, nejslavnější herec s nejméně proslavenou tváří, slaví 60. narozeniny. Všichni jej známe zásluhou obdivuhodných výkonů ve fantaskních a sci-fi velkofilmech Pán prstenů, King Kong, Zrození planety opic nebo Star Wars: Poslední z Jediů, v nichž zpopularizoval a také zdokonalil metodu motion capture kombinující počítačem generované postavy s animací a hlavně fyzickým expresivním herectvím. Podle Serkisovy filosofie může hrát kdokoli kohokoli bez ohledu na barvu kůže a další „maličkosti“ související s castingovými pravidly woke kultury, již herec s britskými, arménskými a iráckými kořeny považuje spíš za omezování tvůrčí svobody. Jakožto mistr charakterní rozmanitosti si to může dovolit.

Před pár týdny jsme se zabývali otázkou, proč se Oscary celé toto století vyhýbají úspěšným megafilmům. Podobných si však můžeme položit víc, a některé jsou staré takřka jako ceny samotné. Další vyvstává, když se podíváme na seznam více než tisícovky oceněných filmů a všimneme si, že počet přítomných hororů se pohybuje okolo dvacítky, často navíc v méně prestižních technických kategoriích. Přitom právě ve Spojených státech žije horor jako bohatá a populární nejen filmová subkultura, co se tedy děje?

Každý týden vám představíme několik filmových a seriálových titulů, které najdete na některé ze streamovacích platforem dostupných v Česku. Zohledníme přitom mezinárodní giganty i lokální hráče, akční filmy i festivalovou produkci. Kromě článku nabízíme i videoverzi VOD tipů, kterou provází youtuber Medojed.

V každoroční bitvě o Oscary se obvykle mluví o několika favoritech, kteří by mohli sesbírat spoustu cenných sošek. V praxi se však zas tak často nestává, aby nějaký titul danému ročníku zcela dominoval. Oscarová historie, datující se do roku 1929, totiž pamatuje jen čtyři ceremonie, během nichž jeden film získal minimálně deset sošek.

Tvář Adriena Brodyho patří k těm nejsnáze zapamatovatelným z jeho herecké generace. Oscara uzmul ještě jako dvacátník, což je v hereckých kategoriích velký nezvyk, a přestože máme nepěknou tendenci ho škatulkovat, jeho herecký katalog je překvapivě bohatý.

Do velkých studiových produkcí hollywoodské společnosti každoročně pumpují miliardy dolarů a jejich návratnost je vrtkavá. Zvlášť v posledních letech se zdá, že výdělečné tituly z řad blockbusterů se smrskly na komiksové adaptace či legacy sequely jako Top Gun: Maverick. Následujících deset filmů natočených po roce 2010 mělo obří rozpočty, hvězdné obsazení a mohutnou reklamní kampaň, přesto v kinech propadly a dnes si je pamatuje málokdo.