Emoce, které ve vás seriál vzbudí a to je dobře, to v současné době příliš mnoho seriálů z našich luhů a hájů (snad s výjimkou Pustiny) nanabízí. Pěstírna na tyhle struny hraje bravurně a je jenom dobře, že máme další nadějné želízko v ohni kvalitních temných seriálů, kterých není nikdy dost.
Naštěstí existuje varianta počkat na uvedení všech epizod - v tom případě vznikne film usledovatelný za jeden večer. Samozřejmě se ale nikdy nikdo nedozví, jestli silnější zážitek poskytne sledovat Pěstírnu po dílech, nebo čekat na celé uvedení, protože žádný jeden člověk nemůže udělat obojí zároveň.
I když se seriál zabývá psychickou reakcí člověka na extrémní životní podmínky, upřednostňuje důsledky samotné situace před vlastní psychikou jednotlivých postav. Johaníkova postava tak po celých 9 dílů zůstává mamlasem, který dostal možná o trochu víc, než si ve skutečnosti zasloužil, a u Huba se jen dále rozvine jeho prvoplánová zápornost.
Pěstírna při lepším rozvedení zvoleného konceptu mohla udělat velkou díru do českého seriálového rybníčku, zůstala však u obstojného pokusu, který naplno nevyužívá ani svůj žánrový a stylový půdorys, ani potenciál, který nabízela jeho seriálová forma. Andymu i Streamu připisuji body za odvahu, výsledná realizace má ovšem k uspokojivosti daleko.
